"Počkej! Ale při těch výsleších k něčemu došlo."

"A k čemu?"

"To nevím. Ale jednou přišel Äke večer domů a měl ohromnou náladu."

"Byl to ale dost neveselý případ. Tristní záležitost. Typický produkt blahobytné společnosti. Člověk žijící v izolaci, jenom s manželkou, která si chce koupit všechno, co vidí, a neustále ho peskuje, že dost nevydělává. Že nemají na motorovou loď a na chatu a na auto stejně drahé jako mají sousedé a tak dále a tak dále."

"Ale ten chlapík Äkemu při výslechu něco řekl."

"A co?"

"To nevím. Ale muselo to být něco zvláštního, čemu Äke přikládal velkou váhu. Ptala jsem se ho úplně stejně, jako se teď ptáš ty mě, ale jenom se zasmál a řekl, že brzy uvidím."

"Přesně tak to řekl?"

"To brzy uvidíš, Äso. Přesně takhle to říkal. A tvářil se při tom ohromně optimisticky."

"To je zvláštní."

Chvíli seděli mlčky. Pak se Kollberg ošil, vzal ze stolu rozevřenou knihu a řekl:

"Říkají ti něco tyhle poznámky?"

Äsa Torellová vstala, obešla stůl, položila Kollbergovi ruku na rameno a podívala se do knihy.

"Stojí tu, že vrah z vilnosti bývá často impotentní a v okamžiku činu dosahuje abnormálního ukojení. Äke tu na okraji napsal Żnebo naopak®."

Kollberg pokrčil rameny.

"Jistě tím myslel, že vrah z vilnosti taky může být nadměrně potentní."

Rychle mu sundala ruku z ramene. Vzhlédl k ní a všiml si, že znova zrudla až po kořínky vlasů.

"Ne, tak to nemyslel," řekla.

"A jak tedy?"

"Myslel pravý opak. Že žena, tedy oběť, v takovém případě může přijít o život následkem toho, že je nadměrně eroticky založená."

"Jak jsi na to přišla?"

"Jednou jsme o tom s Äkem mluvili. To zase bylo v souvislosti s tou Američankou, která byla zavražděna na lodi v Götském kanálu."

"Roseanna?"